Deník 1996

STŘEDA 06.11.1996

Odjížděli jsme v 8 hod od Hotelu Diplomat v Dejvicích úplně novým autobusem s videem, barem i záchodem. Najeli jsme na dálnici E48, po které jsme jeli až do Karlových Varů. Jeli jsme přes Hostivice, Stochov, Řevničov, Lubenec, Bochov. Skoro všude byly jen chmelnice. Ve Varech jsme byli v 9,30 hod, v Sokolově v 10 hod. A za hodinu jsme překročili česko-německé hranice v Pomezí nad Ohří. Kolem dálnice se táhla velká vodní nádrž Skalka. Přes Německo jsme ujeli 520 km. Projeli jsme celkem 3 spolkové země - Bavorsko (města Bayreuth, Bamberg, Würzburg a Spessart), Hesensko (Frankfurt) a Severní Porýní - Vestfálsko (Kolín nad Rýnem). Na dálnici směrem na Bamberg se stala bouračka, utvořila se dlouhá kolona jak osobních aut, tak i nákladních. Vysílačkou jsme se napojili na jeden český kamion před námi, který nás vyvedl na vedlejší silnici a řekl, kde se máme zase napojit na dálnici. Když jsme projížděli Spessartem, vzpomněla jsem si na film Strašidla ze Spessartu. Do Frankfurtu jsme přijeli v 16,15 hod. Jeli jsme kolem největšího letiště v Evropě. Je zde 10 kin, několik restaurací, kongresový sál. Hlavním jazykem je angličtina. Je zde nejen civilní letiště, ale i americké vojenské letiště. Letadla jsou vybavována každých 4 - 5 minut. V Kolíně nad Rýnem jsme viděli spoustu nákladních lodí i osobních lodí. Odtud jsme jeli k belgickým hranicím, ale tady nejsou žádné celnice, takže, že jsme v Belgii jsme zjistili až ve 21 hod, když jsme si prohlíželi Atomium (to je 9 velkých železných koulí, které znázorňují atom železa). Výstup nahoru stojí 140 franků, nahoře je restaurace. O kus dál je stadion a malé vesničky OSN (typické vesničky každé země, která je v OSN). Detailně jsme si prohlédli Brusel. Na Velkém náměstí (Grand Place) stojí Bruselská radnice s věží vysokou 90 m. Má 4 křídla. Na věži je 5 m vysoká socha archanděla Gabriela, je z mědi, ale je silně pozlacena. Dále je zde bývalý palác hrabat, královské divadlo a muzeum. V postranní uličce stojí v rohu soška Čůrajícího manekýna. Podle legendy ho v ulici zapomněl jeho otec. Hledali ho několik dní, až pak ho našel jeden pán v rohu této ulice, jak čůrá. Na počest jeho nalezení, nechal jeho otec postavit sošku. Lidé mu šili oblečky, aby nebyl nahý - odtud manekýn. Oblečky jsou uschovány v muzeu na Velkém náměstí. prošli jsme Řeznickou uličkou, kde jsou samé hospůdky a navíc vyhřívané. Ve venkovní zdi je zabudované topení, takže lidé i v zimě mohou sedět v tričku. K dostání je úplně všechno: ryby, ústřice ... zvěřina (od lasiček, přes jezevce až po veverky), ovoce, zelenina. Na konci jedné uličky je soška Čůrající holčičky. podle legendy byla postavena proto, aby nebylo manekýnovi smutno. Kdo prý do fontánky vhodí minci, určitě se sem vrátí. Já jsem jí také vhodila, tak uvidíme. Když jsme odjížděli, viděli jsme ještě Chrám sv. Michala. Naše cesta pokračovala přes francouzské hranice do přístavu Calais. Calais je hlavní přístav, z kterého denně vyplouvají trajekty (Ferry boat) s mnoha tisíci auty a pasažéry do anglického Doveru. 

ČTVRTEK 07.11.1996

Autobus zajel do přístavu a hned jak nám sdělili číslo mola, jeli jsme. Zajeli jsme do lodi, byla docela velká, modro-bílá.